Přechod Nízkých Tater je nezapomenutelným 100 kilometrovým putováním s batohem a možnostmi spaní jak na chatách a útulnách, tak ve stanu nebo pod širákem na povolených tábořištích. Pojďme se podívat, jak na atraktivnější západní část hřebenovky.
Přechod Nízkých Tater je nezapomenutelným 100 kilometrovým putováním s batohem a možnostmi spaní jak na chatách a útulnách, tak ve stanu nebo pod širákem na povolených tábořištích. Pojďme se podívat, jak na atraktivnější západní část hřebenovky.
Přechod Nízkých Tater obvykle začíná v Donovalech, které leží na hlavní silnici spojující města Ružomberok a Banská Bystrica, proto je tu výborné autobusové spojení. Hned z Donoval (960 m) budete sledovat červenou značku, která vás povede téměř celou hřebenovkou.
Po mírně stoupající asfaltové silnici projdete okolo několika hotelů a s přibývajícími metry se vám za zády budou otevírat stále lepší výhledy na kopec Zvolen a hřeben Velké Fatry s vrcholem Krížna. Silnice vás zavede do malé obce Polianka, kde asfalt končí a začíná lesní cesta. V lese se střídají rovinky s občasným stoupáním, až po travnaté sedlo pod vrcholem Kečka. Po pravé straně je malá chatička a kousek za ní si můžete nabrat vodu z pramene.
Za sedlem následuje krátké stoupání bukovým lesem na široký travnatý vrchol Kečka (1 225 m), odkud se otevře první větší výhled, kterému dominuje masiv Prašivé. Pěšinkou po travnatém hřebeni obejdete vrchol Handliarka (1 208 m) a sestoupíte do sedla Hadlanka. Po pohodovém úseku zahřejete stehna výstupem na vrcholek Kozí chrbát (1 330 m) a kousek za ním sejdete do Hiadelského sedla.
V Hiadelském sedle (1 099 m) najdete zánovní přístřešek, u kterého je povolené táboření a o kousek níž je také pramen vody. Jinak pěkné místo s velkým úspěchem hyzdí stožáry vysokého napětí, které ve větru navíc nepříjemně hučí. Tímto sedlem ve skutečnosti teprve začíná hřeben Nízkých Tater – část, kterou jste procházeli dosud, patří ještě ke Starohorským vrchům.
Za sedlem vás čeká jedno z nejdelších stoupání celé hřebenovky. Zprvu lesem, později vysokou kosodřevinou překonáte téměř 600 výškových metrů na vrchol Prašivá (1 673 m). Naštěstí je to náročné stoupání na dlouhou dobu poslední. Na následujících kilometrech vám žádné další nezabere víc, než pár desítek minut.
Z Prašivé vás pěšina dovede přes Malou Chochuli (1 719 m) na sousední Vekou Chochuli (1 753 m) a pozvolným sestupem na Košarisko (1 693 m) a rozcestí Košarisko, sedlo (1 670 m). Následuje prudší sestup a traverzujíc občasnými porosty kosodřeviny kousek pod hřebenem dojdete do širokého travnatého sedla pod Skalkou (1 476 m). Traverzem obejdete také vrcholek Velká hola (1 540 m) a vystoupíte na Latiborskou holi (1 648 m).
Z Latiborské hole je za dobré viditelnosti parádní výhled na vrcholy vpředu i zpět na hřebeni, Malou Fatru, Velkou Fatru, Západní Tatry a v dálce i na Vysoké Tatry. Vidět můžete i Velký Choč a oravskou dominantu – Babí horu. Podobné výhledy si můžete užívat téměř po celý přechod Nízkých Tater.
Po sestupu do sedla Latiborskej hole (1 540 m) následuje pohodový úsek přes Zámostskou holi (1 630 m) za kterou vás rozehřeje asi 150 výškových metrů na Ďurkovou (1 751 m). V sedle za Ďurkovou odbočuje vpravo neznačená pěšina k útulně pod Chabencom (1 630 m), známé spíš jako Ďurková.
O něco dál z hřebene k útulně odbočuje zelená značka. Tak si ale zajdete, a navíc k rozcestí vystoupáte zbytečné metry, které vzápětí zase sestoupíte, proto většina lidí využívá spíše neznačenou zkratku.
V útulně je možné nejen přespat, ale také vybrat si jídlo z omezené nabídky a nabrat vodu z vydatného pramenu kousek od chaty. Možnost noclehu je omezená (cca 30 lidí ve společné noclehárně), takže se vyplatí přijít brzy. Když je plno, spí se i v jídelně. Okolo útulny je také možné přespat ve vlastním stanu.
Od Ďurkovej vystoupejte po modré značce zpět na hřeben, kde se napojíte na červenou značku a budete pokračovat ve výstupu až na Chabenec (1 955 m). Od útulny je to sem asi 300 výškových metrů, takže pokud vám po ránu byla zima, tady už nejspíš nebude. Za Chabencem vás čeká krátký, prudký sestup následovaný vcelku odpočinkovou cestou na vrchol Kotliská (1 937 m), kde z hlavního hřebena vybíhá na jih mohutná rozsocha s vrcholem Skalka (1 980 m). Červená značka ale pokračuje klesáním do Křížskeho sedla (1 775 m) a dál přes Polanu (1 889 m) do sedla Polany (1 827 m). Tady se napojuje žlutá značka z největšího střediska Nízkých Tater – Demänovské doliny. Zatím nepříliš frekventovaná část hřebenovky tu tak přechází do nejnavštěvovanější části pohoří. Kousek za sedlem začíná kameny dlážděný chodník, vedoucí okolo vrcholu Dereše (2 004) pod Chopok.
Na Chopku je to už opravdový šrumec – z obou stran hřebene sem proudí turisté a komu se nechce, nebo nemůže po svých, přijíždí lanovkou. Pár metrů pod její horní stanicí stojí přestavěná a zmodernizovaná Kamenná chata pod Chopkom, nabízející jak občerstvení a úkryt před nepřízní počasí, tak i ubytování. Hned za chatou stoupá cesta na samotný vrchol Chopku (2 024 m), který odtud vypadá jen jako větší hromada kamení, krátká klikatá cesta. Bez ohledu na množství lidí jsou výhledy nádherné, zvlášť Ďumbier odtud vypadá velmi majestátně.
Od chaty pokračuje dlážděný chodník dál, traverzuje jižní svahy Chopku a těsně pod hřebenem klesá až do Demänovského sedla (1 756 m). Za sedlem se připravte na 300 výškových metrů stoupání přes Krúpové sedlo (1 925 m) až na Ďumbier (2 046 m). Ďumbier je nejvyšším vrcholem celého pohoří a od vrcholového kříže můžete znovu obdivovat dlouhou hradbu Západních Tater a Vysokých Tater. Během přechodu Nízkých Tater je to sice pohled častý, ale stejně se neomrzí.
Na vrchol Ďumbieru vede pouze odbočka z hřebenovky, takže se musíte vrátit zpět do Krúpového sedla a teprve odtud pokračovat dál po červené značce na chatu M. R. Štefánika (1 740 m) – lidově „Štefánička“ – cíle dnešní etapy.
Chata M. R. Štefánika patří mezi větší chaty, a tak se můžete ubytovat v jednom ze šesti osmilůžkových pokojích. Po několika dnech putování jistě potěší i sprcha. Lůžko je možné předem rezervovat a jako vždy se vyplatí provést rezervaci s co největším předstihem. Více info a rezervace na www.chatamrs.sk.
Poslední etapa je relativně krátká a nabízí se více variant. Pokud budete pokračovat v hřebenovce Nízkých Tater, půjdete dál po červené značce přes rozcestí Králička (1 682 m) a Kumštové sedlo (1 549 m), vrch Rovienky (1 602 m) a nakonec sestoupíte do sedla Čertovica (1 238 m). Ze sedla pak červená značka pokračuje dál do východní části Nízkých Tater, směrem na Královu holi (1 946 m), po které tato část bývá také nazývána Královoholské Tatry.
Z Čertovice je ale špatné autobusové spojení, takže pokud se dnes chystáte hřebenovku opustit, bude lepší sestoupit z rozcestí Králička po žluté značce přes Bocianske sedlo (1 506 m) do Starobocianské doliny, kterou dojdete až na silnici z Čertovice na rozcestí Starobocianska dolina – ústie (956 m). Tady se pustíte vlevo po hlavní silnici a po 300 metrech z ní odbočíte vpravo na silnici menší, vedoucí do obce Vyšná Boca (950 m). Odtud už je mnohem snazší dostat se autobusem třeba do Liptovského Hrádku a dál do Liptovského Mikuláše, kde zastavují všechny vlaky na trati Bratislava – Košice.
Starý Smokovec, pozemná lanovka (0:10) Hrebienok (0:55) 
nad Rainerovou chatou (1:15) 
Zbojnícka chata (3:25) při Sesterskom plese (3:30) sedlo Prielom (4:40) Zamrznutý kotol (5:15) Polský hrebeň (5:30) Sliezsky dom (6:55) Velická polana (7:10) 
pod Sennou kopou (7:40) Starý Smokovec, pozemná lanovka (8:45) Starý Smokovec TEŽ (8:50)
Dobrý den,
výborná stránka.
Letos se s kamarády chystáme na přechod NZ. Překvapuje mě, že jsem zatím natrefil vždy jen na popis trasy Donovaly - Telgárt a zatím ani jeden opačně. Což je zrovna směr, kterým nejen vede SNP, ale kterým chci jít já (s pokračováním přes VF). Je z nějakého důvodu západovýchodní směr doporučován před opačným? Nenapadá mě proč by měl...
Díky
JF
Dobrý den,
skvělé info, moc díky, pomohlo nám v plánování, chystáme se letos v červnu poprvé. Jen škoda, že nemáte info pro "celou" hřebenovku, tedy pokračování až do Telgartu...
Nebo to někde najdeme?
Už se moc těšíme, mějte se hezky.
P.S. Je to fakt super, napište to i dál...
Dobrý den, děkuji za inspirativní strámky, již několikrát jsem zde našla,co jsem hledala. Tentokrát bych se Vás ráda zeptala na následující: V polovině února plánujeme s kamarádkou zimní přechod. Půjdeme podobně, jak popisujete trek Vy, jen nástup by pro nás byl vhodnější z obce Liptovská Lúžna ( po žluté na hřeben ) a sestup asi do obce Vyšná Boca. Počítáme se sněžnicemi a mačkami. Chtěla bych se zeptat, zda doporučujete nutně lavinovou výbavu a zda jsou cestou některé nebezpečné lavinové oblasti, kterým je dobré se vyhnout. Případně, kde získat aktuální informace.
Moc děkuju za rady a přeji krásné Vánoce a spoustu radosti v horách.
Magdalena Vosmiková
Dobrý den Magdaleno,
omlouvám se za pozdní odpověď. Jsem moc rád, že se Vám stránky líbí a pomáhají s plánováním túr! ;)
Nebrat si do zimních hor lavinovou výbavu se určitě doporučit nedá. Zda ji vzít nebo nevzít, to si musí každý posoudit sám. Lavinové dráhy jsou pěkně zpracované na mapě mapy.hiking.sk - v nastavení mapy si zaškrtněte vrstvu "lavínové dráhy". Aktuální podmínky na horách a lavinovou situaci najdete na stránkách horské služby - www.hzs.sk .
Užijte si Nízké Tatry! ;)
Martin
Dobrý den přeji,
chtěl jsem se zeptat ,kdy na jaře je nejlepší termín pro přechod.Nemám stím zkušenosti ,šel bych poprvé a je mě 49 let.
S pozdravem Jirka
Dobrý den Jirko,
v druhé půlce května by už přechod Nízkých Tater měl být v pohodě. Hodně ale záleží na tom, jak dlouhá bude zima, kolik napadne sněhu a tak. Určitě je potřeba sledovat a posoudit aktuální podmínky před odjezdem.
Dobry den,
myslíte, ze je bezpecne jit prechod se psem? Nebyl by problém v útulnach?
Děkuji
Dobrý den, můžu se zeptat, zda je vhodné a bezpečné navštívit Nízké Tatry na konci října?
děkuji
Na to se těžko jednoznačně odpovídá. Když vyjde počasí, pak je tu krásně i koncem října. Může se ale stát, že bude vítr, zima a ve vyšších polohách napadne i trochu sněhu - pak se může návštěva leckomu zdát nevhodná nebo i nepříliš bezpečná. Vše záleží na počasí, kondici, zkušenostech a vybavení.
