Přechod jižního Velebitu je náročná a dechberoucí hřebenovka přes nejdivočejší část chorvatského pohoří Velebit, která spojuje horskou divočinu s výhledy na moře. Tato čtyřdenní trasa nabízí nezapomenutelný zážitek z divoké přírody – vede přes nejvyšší vrcholy, opuštěné osady, hluboké lesy i útulné horské chatky.
Výstup na hřeben Velebitu začíná v u pobřeží v osadě Modrič poblíž vesnice Rovanjska, nedaleko od známého kaňonu Paklenica. V Modriči je autobusová zastávka a hned vedle malé neplacené parkoviště, kde můžete nechat auto.
Značená cesta vás vyvede nad osadu a pokračuje dobře udržovanou pěšinkou klikatící se mezi skalisky a křovisky.
Po 200 výškových metrech překročíte šotolinovou cestu a projdete zaniklou osadou Stanići s rozpadlými kamennými domy a terasami.
Následuje prudký výstup nízkým lesem cca 400 výškových metrů na rozlehlé pláně s pastvinami, kde se napojíte na šotolinovou cestu pro terénní auta, ze které po necelém kilometru a půl odbočíte vlevo a mírně zvlněným terénem projdete ke zbytkům kostela Sveti Ivan. Nedaleko je bahnité napajedlo, které může v krajní nouzi (a po přefiltrování) posloužit jako zdroj vody.
Za kostelem je snadné ztratit správnou cestu, takže je potřeba věnovat zvýšenou pozornost značení a GPSce. Cesta odtud pozvolna stoupá svahem s rozlehlou patvinou po pravé straně do sedla Iza Čovika (1 008 m).
V sedle se cesta stáčí do svahu vlevo a prudkým stoupáním pokračuje až do dalšího sedla ve výšce 1293 m. Za sedlem se zleva obchází velký závrt a zanedlouho do jednoho menšího sestupuje.
Kousek za posledním závrtem už je menší louka s útulnou (planinarsko sklonište) Dušice (1 262 m) za kterou je také zastřešená studánka.
Útulnu Dušice tvoří dvě místnosti - ložnice s palandami a kuchyňka s jídelním stolem. Před útulnou je velký stůl a velké ohniště. Na louce před útulnou se dá najít pár rovných míst pro stany.
První den přechodu jižního Velebitu vás zavede z pobřeží až do hor, přes zaniklé osady a travnaté pláně až k útulně Dušice – první ochutnávka hřebenovky Velebitu.
Druhý den začíná krátkým výstupem do sedla nad útulnou, za kterým následuje skoro rovný terén po horské louce. Ten se ale rychle změní v prudké stoupání po úbočí Sveto Brda, zpočátku bukovým lesem později travnatým terénem s občasnými skalisky.
Stoupání končí u vrcholového kříže na vrcholu Sveto Brdo (1 751 m), odkud je nádherný výhled nejen na moře a ostrovy, ale i na hřeben Velebitu a hory ve vnitrozemí. Když budete mít štěstí na dobrou viditelnost, můžete na východě spatřit také vrchol Dinara (1 831 m) - nejvyšší horu Chorvatska.
Následuje sestup asi 250 výškových metrů do sedla, odkud je možné sestoupit k útulně Vlaški Grad.
Následuje dlouhý zvlněný traverz hřebene, vedoucí zpočátku travnatým terénem s jedním suťovým polem. Za rozcestím Čičina dolina cesta přejde na vnitrozemskou stranu hřebene, kde půjdete převážně cestou v kosodřevině.
Projdete přes sedlo Malovan (1 623 m) a odbočku na vrchol Brundo (1 716 m).
Po bezpočtu menších klesání a stoupání, kterých je cesta od sedle pod Sveto brdo plná, nakonec po travnatých svazích vystoupáte na nejvyšší vrchol Velebitu - Vaganski vrh (1 757 m).
I Vaganski vrh je skvělým vyhlídkovým místem nejen na moře, ale i hřebenovku Velebitu. Až si do sytosti užijete výhledů a odpočinku je čas na pohodový sestup ke studni Marasovac a dál k útulně Struge. Pokud budete chtít ukončit etapu už tady, musíte si všechnu vodu na noc a ráno přinést od studny - u útulny Struge už žádný pramen není.
Za útulnou následuje pohodová pěšinka do sedla Buljama (1 394 m) s pěkným výhledem na doliny a lesy pod vámi. V sedlem následuje strmý sestup skalnatým terénem až na rozcestí v cca 1 100 metrech nad mořem, ze kterého je možné sestoupit k horské chatě Paklenica (480 m). Naše cesta pokračuje vpravo traverzem okolo sezónního pramene Zanzibar do sedla Stražbenica (1 130 m) ve kterém je také vydatný pramen vody.
Mírným klesáním pokračujte až na rozlehlé plató Veliko Rujno ve výšce cca 900 metrů. Cestou určitě nahlédněte přes okraj hluboké propasti Jama Golubinka. V usedlosti okolo usedlosti Gornji Marasovići je kostelík Velika Gospa, vedle kterého je studna s vodou. V okolí je obrovské množství rovných pastvin, kde není problém najít místo na stan.
Druhá etapa je srdcem hřebenovky Velebitu – s výstupem na Sveto Brdo a Vaganski vrh nabízí nejvyšší body celého přechodu a největší výhledy na Jadran i vnitrozemí.
Dnešní etapa začíná 4 kilometrovou rovinkou napříč pastvinami s krávami, koňmi a ovcemi. Cesta začíná zvolna stoupat až u zaniklé samoty Marikovića stan a bezpočtem kratších stoupání a klesání vás provede loukami a lesy přes samotu Račabuša, odbočku k jeskyni Špilja Vrtlina a odbočku na Kamennou galerii.
Právě v tomto úseku jsme dopoledne potkali dohromady čtyři zmije růžkaté, vyhřívající se na dopoledním slunci. Neustále koukat pod nohy a občas trochu uskočit je potřeba. Zmije růžkatá je jedovatější než naše zmije obecná, ale nebývá útočná a když se blížíte, snaží se rychle skrýt.
Blízkost planiny Stap, kde stojí útulna Tatekova koliba (860 m), ohlašuje výstup k výraznému skalisku, připomínajícímu zaoblený kužel, od kterého je pěkně vidět na moře. Následuje prudký sestup na planinu k Tatekově kolibě.
Tatekova koliba je obklopena stromy, poskytujícími příjemný stín pro posezení u venkovního stolu. Pro nocování slouží jedna „ložnice“ a vyvýšené patro v hlavní místnosti. Na loukách pod chatou je dostatek míst pro stany. V hlavní místnosti se dá zatopit v kamnech a nabít telefon z USB portů napájených solárním panelem na střeše. Kousek od chaty je ruční pumpa na vodu.
Když budete mít štěstí, uvidíte v tůňkách pod pramenem mladé čolky, nebo třeba i užovku obojkovou.
Za chatou vás čeká kratší stoupání a další úsek zvlněného terénu převážně v lese. Strmý, asi 100 výškových metrů dlouhý výstup vás dovede do malého travnatého sedla s výhledem na vrchol Panos (1 258 m). Cestou k němu ale musíte sestoupit do lesa a vystoupat cca 200 výškových metrů na starou vojenskou cestu vedoucí k vrcholu.
Na vrcholu Panos je stará vojenská radarová a komunikační stanice. Návštěva objektů se všeobecně nedoporučuje, protože objekty jsou ve velmi špatném stavu, hrozí pád do podzemních prostor a v okolí není vyloučen výskyt min. Pokud vás nic z toho neodradí, v návštěvě nic nebrání…
Jinak pokračujte asi půl kilometru po staré cestě a v ostré pravotočivé zatáčce se odpojte na pěšinu a pokračujte lesem až pod vrchol Brdašce (1 243 m), kde začíná nádherný panoramatický úsek s výhledy na moře, které vám nedovolí neudělat pár fotek.
Pokud máte dost času a sil, můžete zvolit náročnější, ale mnohem hezčí cestu přes vrchol Veliki Stolac (1 406 m). Pohodlnější cesta vede traverzem jeho jihozápadního svahu k útulně Šugarska Duliba (1 212 m). Asi 100 metrů před útulnou je v lese vedle zbytků budovy studna s vodou.
Útulna Šugarska Duliba je zbrusu nová, moderní útulna s dvěma prosklenými stěnami, kamny, klasickou zásuvkou a USB porty pro dobití telefonu. V okolí není moc místa pro postavení stanu, takže pokud se tu sejde víc lidí, je nutné vrátit se ke studně, kde se dá rovného místa najít víc.
Třetí den přechodu jižního Velebitu patří k nejdivočejším – čekají vás tiché pastviny, výstupy lesem, zmije na stezce i nocleh v moderní útulně pod vrcholem Veliki Stolac.
Sestup do Baške Oštarije je zdlouhavý a vede z převážně lesem s popadanými stromy a trochu zarostlými úseky. Nicméně stejně jako na zbytku přechodu Velebitu je značení většinou dobré a orientace není problém.
Poslední etapa zabere zhruba 6 - 7 hodin času a počítejte s cca 800 nastoupanými metry. Naberte si dostatek vody ze studny u útulny, cestou už žádná nebude.
V Baške Oštarije sestoupíte přímo k restauraci s vynikající kuchyní. Obchod tu není.
V okolí jsou skromné možnosti ubytování a v širším okolí dostatek míst pro přespání ve stanu. Podle toho, v kolik hodin dorazíte, můžete se svézt autobusem nebo stopem na pobřeží do Karlobagu a přenocovat tady.
Z Karlobagu pak opět busem nebo stopem po Jadranské magistrále přes Starigrad (Paklenica) zpět do Modriće k autu.
Poslední etapa hřebenovky jižního Velebitu je ve znamení dlouhého sestupu, lesních cest a návratu do civilizace – přechod končí v Baške Oštarije s možností pokračovat na pobřeží.
Přechod jižního Velebitu je ideální volbou pro zkušené turisty hledající vícedenní hřebenovku mimo frekventované trasy. Tato část pohoří Velebit nabízí výjimečnou kombinaci surové přírody, horských výhledů a samoty. Pokud plánujete přechod Velebitu, jižní část vás uchvátí svou krajinou i atmosférou.
Autem na malé parkoviště na vedle autobusové zastávky ve vesničce Modrič.
Autobusem se do Modriče (v jízdním řádu hledejte sousední vesnici Rovanjska) dostanete ze Zadaru nebo nedalekého turistického městečka Starigrad (Paklenica).
Možnosti doplnění vody při přechodu Velebitu jsou velmi omezené. Pramen nebo studánka bývá v okolí útulny, s vyjímkou útulny Struge, odtud je to ke studni cca 20 minut. Vody na cestu berte raději trochu do rezervy, zejména skalnaté a k moři orientované svahy bývají velmi teplé a voda z lahve rychle mizí.
Jídlo se doplnit nedá. V útulnách se občas něco málo k snědku najde, ale toho by se mělo využívat jen v nouzových situacích.
Přechod jižního Velebitu lze rozložit i na více dní, ale pak je potřeba nést ještě více jídla. Cestou je mnoho možností sejít na pobřeží na Jadranskou magistrálu. Tu a tam je možnost sestoupit na druhou stranu hřebene do vnitrozemí.
Poctivě popsané horské túry s vlastními fotkami, přehlednou mapou a praktickými tipy z terénu.
Jen trasy, které jsme opravdu prošli – a opravdu stojí za to.
