Noc v Tatrách

Letošní říjen se opravdu vydařil. Tolik krásných, slunečných dnů se nepoštěstí každý rok. Jednoho takového dne odpoledne vystupuji z električky ve Starém Smokovci a mířím na Slavkovský štít.

Na sluníčku se potím pod váhou těžkého batohu a pozvolna nabírám výškové metry. Dnes už nazpět nepůjdu, takže si musím vynést vše potřebné na noc a taky spoustu vody, protože cestou žádná není.

Tu a tam míjím lidi vracející se z hor. Čím jsem výš, tím je jich méně. Procházím okolo rozcestí pod Slavkovským štítem a pokračuji lesem pod žlutými modříny na Slavkovskou vyhlídku. Slunce je už nízko a do setmění nezbývá mnoho času, a tak se dlouho nezdržuji. Kousek nad vyhlídkou potkávám poslední dvojici sestupujících turistů. Odteď až do rána budu na Slavkovském štítu sám!

Asi 300 metrů stoupám v serpentinách kosodřevinou, než se konečně dostanu na Štrbavý hřeben, který se táhne až k vrcholu a ze kterého se tu a tam naskytne výhled do Velké Studené Doliny a na Lomnický štít. Tma mě zastihne asi 200 výškových metrů pod vrcholem, poblíž Slavkovského nosu. Poslední prudký úsek výstupu na Slavkovský štít už překonávám s čelovkou.

Kousek pod vrcholovým křížem rozkládám spacák a při večeři sleduji do noci svítící Smokovec a ostatní tatranské obce, které mám doslova pod sebou. Na druhé straně ve Velké Studené dolině je tma, kterou narušuje jen osamělé světélko Zbojnické chaty. Viditelnost snad ani nemůže být lepší a tak mi nad hlavou svítí tisíce hvězd a jasně je vidět také mléčná dráha. I přes to, že slunce zapadlo už před několika hodinami, není moc zima a fouká jen slabý vítr. Další hodinu pobíhám sem a tam po kamenech a snažím se foťákem zachytit trochu noční atmosféry.

Výhoda dlouhých podzimních nocí je, že večer můžete klidně hodiny sledovat hvězdnou oblohu, ráno vstávat na východ slunce a pořád se ještě dobře vyspíte.

Ráno vstávám na budík, abych neprospal, jak se krajina i obloha barví skoro neuvěřitelnými barvami s různými odstíny růžové, jak se tmavé mraky pomalu rozzáří oranžovou barvou a jak se na horizontu objeví okraj slunce. Jak stoupá výš, zaplaví mě i okolní štíty jasným světlem a dlouhé stíny se pozvolna zkracují. Úžasná podívaná.

Nespěchám se snídaní a nespěchám ani s balením. Je nádherné teplé ráno, okolo je jen ticho a krásné výhledy, tak kam spěchat…?

 

Podrobnosti o výstupu na Slavkovský štít.